|
VLADISLAV FINDYSZ (1907-1964) foto Vladislav Findysz se narodil 13. prosince 1907 Krościenku Niżnym u Krosna na Podkarpaciu. Po ukončení základní koly vedené v rodném městě sestrami feliciánkami pokračoval ve výuce na gymnázium M. Koperníka v Krośnie. Maturitu sloil v roce 1927 a následně vstoupil do Biskupského semináře v Przemyślu za působení rektora patera Jana Balickiego, později svatořečeného v roce 2002. Kněské svěcení přijal 19. června roku 1932. Pracoval jako farní vikář v Borysławiu, Drohobyczu, Strzyżowie a Jaśle. W roce 1941 se stal administrátorem a v srpnu 1942 farářem farnosti sv. Apotolů Petra a Pavla v Novém Żmigrodzie u Jasła (v té době přemýská diecéze). Během 2. světové války nejenom e obětavě a horlivě plnil své pastorační povinnosti, ale také organizoval materiální pomoc potřebným a psal dopisy farníkům, kteří byli odvezeni na nucené práce do Třetí Říe. V roce 1944 prola okolím města Jaslo fronta. Nový Żmigród, stejně jako ostatní přilehlé obce, byl téměř úplně zničen a obyvatelé násilně vystěhováni. Mezi nimi byl farář Findysz, který se do farnosti vrátil v lednu 1945. Po návratu začal organizovat humanitární pomoc postieným, opravu města a také katolické pohřby pro oběti války. Pomoc poskytoval vem, bez ohledu na státní příslunost nebo vyznání, díky čemu spoustu rodin uchránil násilnému vystěhování v rámci tzv. akce Visla. Jeho horlivá pastorační činnost směřovala k obnově nejenom materiální, ale přede vím duchovní: k obnově víry, náboenských praktik, mravního a svátostného ivota. Odpovědí komunistické moci u od roku 1946 bylo soustavné sledovaní P. Findysze polskou Statní bezpečností. V roce 1952 byl mu odebrán souhlas k výuce náboenství v místním lyceu. Okresním úřadem v Jaśle mu nebylo vydáno povolení k pobytu v pohraničním pásmu, co praktický znemonilo pastorační činnost v časti mu svěřené farnosti. Během II. Vatikánského koncilu se P. Findysz aktivně zapojil do činností tak zvaného Koncilového skutku dobroty, iniciativy Polské biskupské konference, podporující prohloubení víry a duchovní pomoc koncilovému dílu. V té době 56-letý żmigrodský farář pociťoval velké zdravotní problémy. V září 1963 r. během operace byla mu odňata títná láza, čekala ho pak v prosinci tého roku operace rakoviny hltanu. V době rekonvalescence se P. Findysz vrátil do Nového Żmigrodu, kde se i nadále věnoval dílu duchovní obnovy farnosti. Svým farníkům napsal více jak sto dopisů výzev k obnově náboenského ivota. Nabádal v nich k návtěvě bohoslueb, k účasti na svátostném ivote, k ukončení rodinných a sousedských sporů a k střízlivosti. Dopisy byly také adresované lidem, ijícím bez svátosti manelství, kterým p. Findysz připomínal nutnost smíření s Bohem a s církvi, a také nabízel pomoc v uzavření svátostného svazku. Někteří z oslovených se cítili dotčení a stěovali si u komunistických úřadu na to, e jedněm farníkům jsou svátosti odpírány, jiní naopak jsou prý ke svátostem farářem nucení. V důsledku těchto stíností byl p. Findysz dne 25. listopadu 1963 r. v Rzeszově vyslýchán a vzat do vazby, jeho byt byl prohledán. Státní bezpečností. Následně se ve dnech 16.-17. prosince tého roku u Krajského soudu v Rzeszově konal s p. Findyszem proces. Bylo mu kladeno za vinu přinucování k náboenským praktikám, čím se prý provinil proti čl. 3. Dekretu na ochranu svobody svědomí a vyznání ze dne 5. srpna 1949 r. Farář z Nového Żmigrodu byl potrestán dvěma a půl lety vezení. Popis soudního ličení přinesl celostátní tisk, který bezostyně očerňoval odsouzeného kněze. První dva měsíce trestu odbyl p. Findysz v Rzeszove, v lednu 1964 r. byl převezen do krakovského vězení Montelupich. Na záchranu uvězněného kněze, který nutně potřeboval lékařskou péčí, intervenoval jeho obhájce a církevní představení dicéze Przemyśl. Prokuratura a soudy vak cíleně protahovaly odvolávací řízení a nedovolily Findyszowi podstoupit u dříve naplánovanou operaci rakoviny. V důsledku fyzického a psychického strádání se zdravotní stav p. Findysze rapidně zhoril. Krajně vyčerpán byl dne 29. února 1964 r. podmínečně proustěn z vězení a vrátil se do Nového Żmigrodu, kde dne 21. srpna zemřel. Pohřeb tohoto mučedníka víry, za kterého byl hned od začátku p. Findysz povaován, se stal velkou veřejnou manifestací katolické víry a odporu vůči komunistické moci. Jeho hrob byl ozdoben motivem Jeíe Dobrého Pastýře, připraveného dát ivot za své ovce. Na ádost věrných, kněí a místních institucí, rzeszovský biskup Kazimierz Górny započal dne 27. června 2000 r. proces blahořečení p. Vladislava Findysze na diecézní úrovni. Dne 20. prosince 2004 r. Kongregace pro svatořečení, na pokyn Svateho Otce Jana Pavla II, vydala dekret stvrzující mučednictví Sluhy Boího: P. Vladislav Findysz, posilněn Boí milostí, statečně nesl četná pronásledování a utrpení. Byl si vědom hrozícího mu nebezpečí, avak dostál svým kněským povinnostem a neetřil sil pro duchovní dobro jemu svěřených věrných. S velkou statečností snáel pronásledování komunistickou mocí, a utrpení, které mu přineslo vězení, mu provodila smrt. Následujíc příkladu Boského Spasitele odpustil svým pronásledovatelům a modlil se za jejích obrácení. (fragment dekretu). Bylo konstatovano, e P. Findysz zemřel z důvodu utrpení zadanych mu ve vězení in odium fidei, tzn. motivovaných nenávistí k víře, byl také potvrzeno jeho mučednictví. Blahořečení p. Vladislava Findysze je prvním ukončeným beatifikačním procesem vedeným v ustanovené v roce 1992 r. rzeszovské diecézi. P. Findysz je prvním oficiálne potvrzeným Církvi mučedníkem komunismu v Polsku. |