KAREL HABSBURSKÝ (1887-1922) foto KAREL HABSBURSKÝ se narodil 17. srpna 1887 na zámku Persenbeug v Dolním Rakousku. Jeho rodiči byli velkovévoda Otto a princezna Maria Josefa Saská, dcera posledního saského krále. Císař Frantiek Josef I. byl Karlovým prastrýcem. Karel dostal hlubukou katolickou výchovu. Od detví jej provázela v modlitbách jistá skupina lidí, protoe jedna stigmatizovaná řeholnice předpovedela útoky na jeho osobu a velká utrpení. Ze skupiny se po Karlove smrti vytvořila «Modlitební liga císaře Karla za mír mezi národy» od roku 1963 církevne uznáná jako společenství modlitby. Ji v raném veku vyrostla v Karlovi velká láska k Nejsvetejí Svátosti a k Boskému Srdci Jeíovu. Svetlo ke vem důleitým rozhodnutím hledal v modlitbe. 21. října 1911 se oenil s princeznou Zitou Parmsko-Bourbonskou. Behemdeseti let jejich tastného a vzorného manelství jim bylo darováno osm detí. Jete na smrtelném lůku řekl Karel Zite: «Miluji te nesmírne!». Po zavradení arcivévody Frantika Ferdinanda, v Sarajevu rukou atentátníka 28. srpna 1914, se Karel stal nástupcem trůnu Rakouska-Uherska. Smrt císaře Frantika Josefa I. uprostřed první svetové války, 21. listopadu 1916, ho učinila rakouským císařem. 30. prosince 1916 byl korunován na krále Maďarska. I tento úkol Karel videl jako cestu následování Krista: v lásce ke svým národům, v péči o ne a v nasazení vlastního ivota za ne. Nejsvetejí povinnost králestarat se o mírpostavil Karel do centra svého úsilí behem strané války. Jako jediný z odpovedných představitelů podporoval mírové snahy papee Benedikta XV. Uvnitř státu se postaral o rozsáhlé a vzorné sociální zákonodárství ve smyslu křesťanské sociální nauky. Jeho postoj umonil přechod do poválečných pomerů bez občanské války. Přesto vak byl ze své vlasti vypovezen. Na přání papee, který se obával e Střední Evropu ovládne komunismus, se Karel pokusil ujmout vládní odpovednosti vMaďarsku. Dva pokusy vak ztroskotaly, protoe se chtel za kadou cenu vyhnout občanské válce. arel byl poslán do exilu na Madeiru. Protoe ale svůj úkol videl jako Boí příkaz, nemohl sloit svůj úřad. il v chudobe se svou rodinou ve vlhkém dome. Tam dostal smrtelnou nemoc, kterou přijal jako obeých národů. Karel snáel utrpení bez nářků, odpustil vem, kdo se proti nemu provinili, a zemřel 1. dubna 1922 s pohledem upřeným na Nejsvetejí Svátost. Motto jeho ivota bylo, jak to opakoval na smrtelném lůku: «Vdy a ve vem je mým úsilím poznat co nejjisteji Boí vůli a následovat ji co nejdokonaleji». |